Francouzi HAMASAARI, přejmenovaní z původního názvu SHUFFLE, a jejich album "Ineffable" se stali šťouchnutím, které mě přinutilo vzpomenout, a nejen to, ale taky si znovu oživit album "Damnation" známých Švédů OPETH. Důvody si zřejmě většina z vás dokáže domyslet. Ano, je to díky podobným postupům, projevu i atmosféře, která se zde občasně objevuje v oné nadčasové akustické podobě. Téměř jako opisování. Je to okaté hlavně v úvodu citlivě se rozvíjející skladby "Crumbs" nebo následné "Lords". Ale to je jen jedna z tváří, kterou ve svém albu Francouzi ukazují. Objevují se i další inspirace brousící třeba až k britské neo prog rockové vlně, takže se vkrádá na mysl i Steven Wilson a jeho PORCUPINE TREE.

Oproti předchozí tvorbě ještě pod jménem SHUFFLE je to výrazný posun, neboť se od nu-metalem načichlé hudby dostáváme úplně jinam, a to do melancholicky působící rockové formy, která nasála hodně z i z různých jemnějších prog stylů. HAMASAARI vlastně fungují jako mořská houba, která do sebe nasála všemožné vlivy a hudební ingredience, aby je pak ze svých útrob vymáčkla v podobě zajímavě namíchaného koktejlu. Při procházce albem tak toho z pohledu stylu a provedení nalézáme možná až nečekaně hodně.

Jednotlivé skladby odbočují od zmíněného stylu akustických OPETH a mění se jejich charaktery, takže se při poslechu náladových pasáží vybavují i jména jako PINEAPPLE THIEF, RIVERSIDE, dokonce RADIOHEAD (ty slyším ve skladbě "Bleak") nebo třeba další Francouzi KLONE, o jejichž albu "Meanwhile" tu nedávno byla řeč. To je ta jemnější a emotivnější složka, která v některých okamžicích (závěrečná "Prognosis") odplouvá až do opravdu éterických výrazů, při kterých mi na mysl přichází i umělci vzdušných nálad Norové GAZPACHO. Ale na druhou stranu jsou do alba včleněny i hutnější kytarové postupy, viz neurvalý nástup a agresivní vývoj skladby "White Pinnacles". Takže jsme nakonec zpět u OPETH, kteří v oné kombinaci akustické lehkosti a drsné metalové hrubosti tolik vynikali.

To, co drží album pohromadě a tvoří z něho suverénní celek, je jednak perfektně zvládnutá hladce výrazná zvuková stránka, ale též emotivní atmosféra, která se projevuje ve formě místy až dramatických nálad a proplétání melancholie s citlivě gradující pompou. HAMASAARI jednoznačně cílí na nálady a nebojí se za tímto účelem využít jakékoli prostředky. Možná je to trochu účelové v tom, jak nezakrytě se pouští do kopírování svých vzorů, neboť ta zmíněná podobnost s OPETH může někoho iritovat, ale je nutno uznat, že výsledného efektu se skupině daří dosáhnout.

"Ineffable" je jemné rockové album, ve kterém cestujeme z nenáročných harmonií do zajímavých prog pasáží. Ale nechybí i trocha metalového drivu. Funkčnost této hudby ale z velké části stojí a padá se správnou náladou posluchače. Je to emotivní a melancholická hudba se zajímavou atmosférou, příjemně proudícími melodiemi i chladnou aurou. Rozvláčné pasáže naštěstí skupina doplňuje i burcujícím důrazem. Pestrá směska, která nakonec působí velmi kompaktně, neboť rozdílné postupy a přístupy jsou překryty šikovnou produkcí a čistým nazvučením, které dává albu soudržnost.